Část 2 - Jak jsme objevili ráj na Zemi aneb putování po ostrově Socotra

 

     Nejprve trochu informací - řetěz ostrovů ,které tvoří Socotra Archipelago se nalézá v severozápadní oblasti  Indického oceánu, asi 400 km jižně od arabského poloostrova. Ostrovy jsou součástí republiky Jemenu. Skupina se sestává z hlavního ostrova Socotra a menších ostrovů  Abd al Kuri, Samha a Darsa .

Socotra  má rozlohu 3 625 km2, měří 132 km na délku, s maximální šíří 35 km.

Ostrov je tvořen rozsáhlou vápencovou  rovinou z období křídy, rozkládající se  mezi 300 až 700 m nad mořem a drsnými horami Haggeher na východě (1519 m), které se skládají ze starších metamorfovaných a žulových hornin a slepenců. Nízké pobřežní roviny se skládají z kamene a písku právě tak jako oblasti dun, které se táhnou podél velké části jižního pobřeží ostrova.

Socotra zasahuje do oblasti suchých tropů. Od dubna do října přináší jihozápadní monzun žhavé a suché větry s příležitostnými prudkými dešti z africké pevniny. Severovýchodní zimní monzun (listopad) je poněkud chladný a vlhký. Roční srážky na ostrově jsou 130-170 mm na pobřeží, v horách vystupují kolem 1000 mm. Průměrné teploty podél pobřežní jsou v rozmezí od 27°C až 37°C přes den a 17° až 26°C v noci. Ve vyšších polohách jsou teploty výrazně chladnější. Hory jsou často zahalené v mlze.

Ostrovy se od pevniny oddělily před zhruba 20 mil. let a od té doby se začala fauna (zejména plazi) i flora vyvíjet endemicky. Socotra je biosférickou rezervací UNESCO pro vysoký stupeň endemismu a relativně vysokou zachovalost bioty v oblasti suchých tropů.

Z 900 druhů rostlin je 30% endemických a deset druhů je jedinečných. Patří sem i unikátní dračí stromy- Dracaena cinnabari .Jejich rudou pryskyřici vzhledem k jejím antiseptickým účinkům používali již římští gladiátoři na léčení ran. Kadidlo a pryskyřice tvoří stále vývozní artikl.

Z ostrova bylo rozšířeno a posléze vyšlechtěno i granátové jablko, odtud pochází i aloe. Vlivem změny ovzduší však dochází k nereprodukci některých rostlin – zejména dračinců.

Na záchranu těchto rostlin byl vytvořen mezinárodní projekt Tvorba ekologické sítě a agrolesnická a kulturní a výchovná východiska trvale udržitelného rozvoje ostrova Socotra v Jemenské republice (1999 až 2004), který zaštítil Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MZLU v Brně.

Projekt je zaměřen na obnovu klíčových endemických stromovitých dřevin, které jsou pěstovány ze semen v 7 školkách, kde je z projektu placený zahradník. Ze školek jsou dřeviny zdarma distribuovány domorodému obyvatelstvu, které je pěstuje v domácích zahradách společně s jinými kulturními plodinami ( papriky, rajčata ,lilky, fazole, …)Správcem projektu na Sokotře je i Mohammed Ahmar, který spolupracuje s našimi vědci, a byl několik měsíců pracovně i v ČR. Po dobu našeho pobytu na Sokotře byl také naším průvodcem.

V českém informačním středisku byla rovněž zajištěna a instalována trvalá expozice přírody pro EEC EPA Socotra Branch, která je umístěna na příjezdové silnici z letiště do Hadiba.

Na Sokoře žije asi 40 000 obyvatel. Část obyvatel jsou potomci afro-arabů, kteří hovoří místním, prastarým jazykem, sokotranštinou. Sokotřané se zdraví tak, že se dotýkají navzájem nosy, někdy se při pozdravu ještě dotýkají nosem ruky. Na pohled to vypadá legračně. Na pobřeží se obyvatelé živí rybolovem, ve vnitrozemí loví divoké kozy, sbírají pryskyřici ze stromů kadidlovníku a Dračích stromů. V poslední době se na ostrově rozmnožil i skot. Spíš ke škodě. Nekontrolovaným spásáním dochází k poškozování porostu a následné erozi půdy,vlivem neustálých větrů.Sokotřané vedou velmi jednoduchý a prostý život jsou skrmní a nenároční ale s nějakou prací si nedělají žádné starosti. Možná díky tomu jsou přátelští, vlídní, naprosto důvěřiví a bezelstní. Pro každého kolemjdoucího - i cizince- mají vždy milý úsměv a pohoštění. I když mají sami málo, tak pro hosta mají vždycky. To platí zejména pro obyvatele hor.

    V Hadiboh – což je hlavní město ostrova- je několik hotelů (4) v nichž se dá ubytovat. V hotelu Taj Socotra jsou i sprchy se studenou vodou a dobrá venkovní restaurace. V její blízkosti je i veřejný internet. Na hlavní ulici je i banka, kde se dají ve večerních hodinách vyměnit peníze. V centru města se nachází malé tržiště. Elektřina se na ostrově získává pouze z centrálních dieselových generátorů. Neodmyslitelným společníkem jsou zde kozy.

 

    Pondělí 5.12.2008 – Už pohled z letadla dával tušit něco nádherného. Ráno v půl osmé přistáváme na letišti na Sokotře. Letištní plocha je velká tak akorát pro jedno letadlo, které sem létá 3x v týdnu ze Sana´a s mezipřistáním v Al Mukalla. I když fouká vítr je krásně teploučko. Když fouká ještě víc letadlo nelétá. Po odbavení nakládáme batohy na korbu taxíku a jedem do Hadiboh necelých 15 km od letiště.

U hotelu Taj Socotra posnídáme. Mezi tím se Pavel sejde s Mohammedem, naším budoucím průvodcem po ostrově, aby domluvil auta, řidiče, nosiče, kuchaře a další. Prostě všechno, co nám bude zpříjemňovat pobyt. Nakupujeme zásoby potravin a balené vody na několik dnů. Projdeme si ještě tržiště v centru města a v restauraci si ještě dáme oběd. I když je na ostrově o něco dráž, než na pevnině, stále jsou ceny pro nás celkem příznivé.

    Po 11 hod nasedáme do teréňáků a odjíždíme východním směrem necelé 2 hod k jeskyni Hoq.

Tato zcela volně přístupná krasová jeskyně byla objevena týmem belgických jeskyňářů v r.2001.

Je dlouhá asi 3 km, přístupná část měří 1 500m.Chodit dál se nedoporučuje.

    Od silnice prostupujeme z místní osady asi 350m vzhůru pod skalní převis. Bez průvodce bychom cestu ani nenašli. Teplota uvnitř jeskyně je konstantní a v průběhu roku kolísá mezi 25-27 ° C, přičemž vlhkost je vyšší než 95%. Během asi dvouhodinové prohlídky jsme viděli množství nádherných krystalů, krápníků a jezírek – prostě zázrak přírody.

 

 Od jeskyně dolů scházíme za úplné tmy. Ještě nám zbývá dojet k našemu tábořišti. Stany stavíme za svitu čelovek někde na pláži. K večeři máme výborné čerstvé dušené ryby. Ještě teplá lázeň před spaním a ráno se uvidí.

 

    Sobota 6. prosince 2008 – Ráno se vidělo. Spali jsme na okraji malého hájku z tújí, uprostřed tekl minerální teplý potůček, nad našimi hlavami se vznosně tyčila 200m vysoká duna z bílého písku a před námi azurové moře. Nádhera sama. Po snídani se většina vydala vybíjet svoji drahocennou energii nahoru na dunu. Já jsem si počkala, až tam mravenečkové dolezou a pak jim udělám krásnou fotku. Po návratu všech vyrážíme na první trek do hor.Jen tak nalehko, batohy nám převezou auta do místa večerního setkání. Asi po hodině stoupání se před námi otevírá široké vádí. Přicházíme do jiného světa, snad o několik tisíc let zpátky. Všude okolo nás rostou úžasné rostliny a stromy. Lahvovníky, okurkovníky a jiní tlouštíci, palmy, dračince a další a další prapodivné rostliny, jejichž jména zatím neznáme. Ale zná je Modammed a všechno nás učí.

Po další hodince přicházíme na náhorní plošinu porostlou kadidlovníky (Boswelia elongaia). Nalézáme se v Národním parku Homhil. Ten kadidlový les tady je největším souvislým porostem tohoto druhu na celém ostrově. Má rozlohu několik km². A už je tu i pan správce, rozdává vstupenky za 500 YR(cca 50 kč) a povídá mnoho zajímavého. Jsou tu i děti s taštičkami z trávy, naplněnými pryskyřicí. Nejde nekoupit. Pro ně je to jedna z mála příležitostí, jak získat nějaké peníze a turistů je tu jak šafránu. Opouštíme NP Homhil a vydáváme se dál na planinu Momi. Všude kolem dokola rostou dračí stromy. Tady v jednom stavení dostáváme výborné čerstvé mléko. Několik jedinců se vzdává této pochoutky,spatříce jak pán domu strčil do mísy všechny prsty, aby rozmíchal usazenou syrovátku. No ta mísa vypadala taky jako od slepic. Mléko bylo výborné, zažívací problémy se nedostavily. Cestou jsme potkávali kromě koz i skot. Ty volně pasoucí se krávy spásají všechno co jde. Poměrně slušně devastují krajinu. Doufejme, že v rámci projektu EPA bude vyřešena i tato otázka ochrany přírody. Po asi tak 15 km pochodu jsme dorazili do Rideh k soutoku dvou potoků (nebo řek?), kde na nás již čekali naši řidiči s auty a bagáží a také vynikající večeře. Toho večera jsme připravili o život 2 malá kůzlátka. Pečená na česneku se zeleninou neměla chybu. Chudinky malinký – ale hlad je hlad. Večer byla bezva koupačka ve větší tůni, kam se dalo pohodlně lehnout. Voda tady na Sokotře je všude nezávadná, žádné bakterie leptospiry se tu na rozdíl od pevniny nevyskytují. V noci velký vichr, trochu nám to bralo stany, ale nic víc.

    Neděle 7. Prosince – dnes musíme dojít do vádí Ere a do kempu na jižním pobřeží. Asi tak 20 km. Ráno brzy vyrážíme na cestu. Po pár hodinách chůze se ukazuje, že se Pavel s Mohammedem nemůže shodnout na cestě. Trochu bloudíme po nekonečných pláních cestou necestou-žádné tu nejsou- a GPS nám taky nepomůže. Žádná mapa ostrova neexistuje. Docházíme ke kamennému stavení. Dostáváme čaj, mléko a radu kudy tudy. Celá planina Momi je posetá menšími a většími kameny a špatně se tu chodí. Mezi nimi si důstojně vyrůstá Adenium obesum – pouštní růže. Tahle krásná tlustonožka, kvetoucí něžnými růžovými kvítky je celá jedovatá. Je jich tu celý les, některé jsou až 2m vysoké. Nádhera. Cestou dolů míjíme mnoho dalších sukulentů, bizardních rostlin a keřů.

Místní mobilní operátor naštěstí funguje na místní simky ( na rozdíl od našich ) a tak se šťastně setkáváme na dně vádí Ere s našimi řidiči, auty  a hlavně bágly. Odjíždíme do kempu Aomak na pobřeží, cestou kupujeme v poněkud nevábném krámku pití a od místních rybářů čerstvé ryby k večeři. Kemp je tvořen několika polorozpadlými přístřešky z rákosu. Není tu žádná sladká voda ani toalety. Normálka.  K večeři máme už zmíněné ryby, které naši řidiči a zároveň kuchaři opět připravili na výbornou. Po večeři pijeme čaj, posloucháme vyprávění jednoho z řidičů, jak to tady na ostrově všechno chodí a máme se božsky. Po večerní koupeli v moři uléháme spokojeně do svých spacáků.

 

    Pondělí 8.prosince 2008 – Ráno je úžasné.Vstávám brzy, chci fotit východ slunce. Ale nejsem sama. Po pobřeží už loví Martina snímky vycházejícího sluníčka. Je nádherně. Dnes je výjimečný den. Po snídani se rozdělujeme na dvě skupiny. První, vícečetná, se půjde s průvodci brodit vádím Dirhur do Firmihinu a vádí Esgego a ta druhá, čítající 4 lidi včetně mne, půjde „vrchem“ sama, bez mapy a navigace . Dá li Alláh, tak se večer ve vádí Esgego sejdeme.

Zatím co první skupina byla odvezena k „nástupnímu místu“ do vádí, my čtyři jsme si užili koupání v moři. Měli jsme dvě hodiny času, než se vrátí auta zpět do kempu pro batohy a taky pro nás. Vyvezou nás o několik set metů výš, na začátek nádherného kaňonu a náhorní plošiny Dixam. Odtud poputujeme sami vstříc svému osudu. Jeden z řidičů, Izmail, velice šikovný chlapík, nás cestou zavezl ještě do jeskyně Dagoub. Je to taková obří polojeskyně, dá se sem zajet i autem. Hezké krápníky, mini jezírka a bohužel i odpadky. Místní si tady dělají pikniky. Izmail nás také poučil o tom, že se na ostrově nesmí kácet žádné keře a stromy na dřevo na topení, pouze se smí sbírat jen staré a spadané větve. Taky nás naučil rozeznat sokotranského špačka od jemenského podle kovových pírek za krkem (pro nás důležitá informace). Cestou nás ještě zavezl do Mohammedova bydliště. Přestože jsme nebyli očekáváni, dostali jsme vynikající oběd. Vývar ze skopového masa, vařené skopové s rýží, datlemi a jogurtem. Vypadá to divně, ale je to „úúúžasný žrááádlo“. A čaj. Silný a sladký. Mohammed má 9 dětí a tak každé dostává nějaký drobný dárek. Loučíme se se všemi a odcházíme směr vádí Esgego. Před sebou máme několik hodin pochodu v neznámé, ale krásné krajině.

Většinou jdeme po kozích stezkách na hraně kaňonu. Nic moc, při špatném šlápnutí by bylo kam spadnout. Asi tak 200 m. Po nějakém čase je konečně „cesta koza“ schůdnější. Tohle je Mohammedova oblíbená věta. Na otázku kudy? Odpovídal česky: tudy, oko vidí cesta koza. A hned bylo všem jasno.

Dostáváme se na celkem přehlednou šikmou pláň a pod námi už vidíme dno vádí. V závěru sestupu do vádí musíme jít korytem potoka nebo spíš vyschlého vodopádu. Lezecky asi tak za 3. Konečně se dostáváme na cestu a po ní už je to jen několik set metrů a jsme zachráněni. Ve vádí se setkáváme zatím jen s řidiči, první skupina tu ještě není. Využíváme toho a jdeme se koupat do nádherné hluboké čisťounké překrásné laguny. Plaveme si, mrožíme se a užíváme si tu nádheru. Po tak náročné cestě si to zasloužíme. Než dorazila druhá skupina, připravili naši řidiči-kuchaři božskou manu.

Tentokrát padla za oběť malá ovečka. Upečená s kořením v alobalu na dřevěném uhlí. K tomu ještě dovezli čerstvé chlebové placky. Aúúú. Krásná tečka za dnešním dnem.

 

    Úterý 9. Prosince – ráno vyrážíme na túru trochu se zpožděním. Cíl naší dnešní cesty je NP Skant. Vyrážíme na dlouhou cestu s poměrně velkým převýšením. Cestou necestou - jak říká Mohammed: oko vidí cesta koza. Cesta vede krajinou s výhledem na sousední kopce. Procházíme okolo nějakého stavení  přes dračincový les a stále výš. Cestou nacházím fosilie mušlí. A pořád stoupáme stále výš. Před námi se otevírají nová panoramata a parádní pohledy na hory. A všude kolem dračí stromy jako obrovské deštníky. Po cestě se střídají vápencové bloky s drobným porostem jakýchsi keřů. Vápenec krásně kontrastuje se svěží zelenou. K večeru konečně přicházíme ke stavení s kamennou zídkou a pěknou travičkou. Tady budeme dnes spát. Nosiči už jsou tady a tak bereme batohy a stavíme stany. Voda tady není. Takže klasika- hygiena z PETky. Pro toho, kdo nečetl 1.část- z PET lahve o obsahu 1l lze provést očistu celého těla a ještě zbude na zuby!

K večeři byly výborné fazole. Výška 1440m-počasí se kazí, mraky jsou všude okolo nás, je  nevlídno a začíná pršet. Po dvacáté hod.zalézáme do spacáků. Dneska toho byly „plný kecky“.

 

    Středa 10.prosince – celou noc pršelo a ráno je stejné.Mezi kapkami deště snídáme a  pak balíme mokré stany a vše ostatní. Dnes bychom měli jít do našeho cíle - vádí Aiheft.

Neustále drobně mží a my jsme zmoklí jako myši. Po pár hodinách chůze se dostáváme na rozcestí:1.cesta-kratší a méně náročná sice nevede do našeho cíle,ale auta by tam mohla také dojet. 2.cesta - delší,strmější a ještě nikým neprostoupená vede k našemu cíli. Vzhledem k tomu, že jsme jeli na expediční cestu objevovat, bylo rozhodnuto. Jde se 2. cestou!! Po čtyřech hodinách sestupu v tom nejblbějším a zarostlém terénu, jaký si kdo dovede představit, jsme toho měli všichni dost. Ale to ještě nebyl konec. Dolů zbývá ještě dalších 700 výškových metrů. Začíná se stmívat, mokré kameny a kořeny kloužou, nálada nic moc.Naštěstí přestalo pršet. Občas někdo pěkně zakleje, když špatně šlápne.  Ani Mohammed nevtipkuje a to je co říct. Za tmy se po 8hodinovém pochodu dopachtíme do vádí Aiheft. Řidiči jsou už tady. Mají sice naše batohy, ale nemají žádné jídlo-ví Bůh nebo Alláh anebo oba proč!? Nějak vázla komunikace a tak to prostě nevyšlo. Potmě stavíme stany. Vaří se poslední zbytek fazolí s rybí konzervou a vším, co je k dispozici. I tak je to moc dobré. Aby ne. Z batohů lovíme ještě müsli tyčky nebo něco. Ještě několik loků zdravotní prevence a spát. Dneska toho bylo taky dost.

 

    Čtvrtek 11.prosince – snídaně je velmi chudá, dojídáme zbytky placek,sýr a marmeládu. Balíme. Pro bágly přijede auto. Jdeme asi tak hodinu na konec vádí . Na pobřeží na nás čekají ostatní auta. Jedeme do laguny Detwah. Krásná laguna, ve které hraje modrá barva všemi odstíny. Sluníčko zalezlo za mraky a fouká ledový vítr. Chvilku se rácháme v teplé vodě, ale jsou velké vlny a tak se ani nedá plavat. Loudáme se přes lagunu na její druhý konec, kde na nás čekají naši řidiči. Odjíždíme do Hadiboh. Dnešní poslední noc na ostrově strávíme v hotelu Taj Socotra. Odpoledne máme dohodnutou návštěvu českého informačního střediska, kde je nainstalována trvalá expozice přírody pro EEC EPA Socotra Branch. Panely jsou umístěny ve 2 místnostech, ale zdá se mi to trochu ponuré. Chtělo by to oživit. Poté jedeme do arboreta nebo botanické zahrady-obojí je správně. Správce Adib Said tady schraňuje tisíce sazeniček ohrožených druhů rostlin. Když povyrostou, jsou v rámci projektu EPA distribuovány mezi místní obyvatele a vysazovány po ostrově. Vzhledem ke změně zdejšího klimatu – úbytek vzdušné vlhkosti, kterou rostliny nezbytně potřebují v prvních letech růstu - je to ale běh na dlouhou trať. Při čaji si v altánku si v arboretu povídáme se správcem o budoucnosti ostrova, o tom, co zdejší přírodu čeká a co ji nemine. Vzhledem ke křehkému ekosystému je tak hodně zranitelná…bohužel některé nadnárodní společnosti to vidí jinak – vždyť jde o byznys a ten se dá dělat všude. Luxusní hotely, dálnice. Smutný příběh. Doufejme, že se nestane.

     Loučíme se a Adibem a jdeme do města koupit ještě poslední dárky. Většinu kupujme ve středisku Socotra Women Association, jejíž výdělky jsou převážně věnovány na dobročinné účely. Od rybářů kupujeme k večeři  langusty. V restauraci nám je ochotně připraví. Ještě poslední večerní procházka, zabalit bágly a spát.

 

    Pátek 12. prosince - ráno v ½ 6 budíček, poslední snídaně a odjezd s našimi řidiči na letiště.

Loučíme se s Izmailem a Mohammedem a do očí se derou slzy. Za těch pár dnů jsme si vytvořili krásný přátelský vztah.Jsou to úžasný lidičky. Letadlo se odpoutává od země, ještě poslední pohled na tenhle neskutečně nádherný kousek země a jeho obyvatele, který v nás zanechá vzpomínky na celý život.

 

Po mezipřistání v Al Mukalla jsme opět v Sana´a. Ubytováváme se v „našem“ hotelu, kde máme zbytek věcí.Večer  si půjdeme užívat do města.

 

    Sobota 13. prosince ráno jsme si hezky pospali. Po snídani ještě absolvujeme návštěvu imámova paláce  Dar al Hadžar ve vádí Dhahr. Je to něco podobného jako návštěva Karlštejna. Vstup 500YR(50kč) a hrozná spousta lidí. Místní muži předvádějí lidový tanec s džambijemi, v přilehlé restauraci je možnost občerstvení a nákupu suvenýrů. Vracíme se zpátky do města. Naposledy ještě nasáváme tu zvláštní atmosféru orientu a dopřáváme si v místní jídelně opět vynikající večeři. Poslední procházka městem, poslední nákupy. Poslední pozdravy s místními obyvateli, poslední stisky rukou….

    O půlnoci na nás čekají taxíky a odjíždíme na letiště. Přichází se rozloučit i náš průvodce po pevnině Nabil. Je 25°C. Procházíme letištní kontrolou. Cesty zpět není.

 

 

 

P.S.

 

Tak skončilo putování po Jemenu, pro nás tak exotickou zemí. Myslím, že cestování po světě zanechá v každém nesmazatelné zážitky, ale také mnoho námětů k zamyšlení a obrovské množství informací. Je jen na nás, jak s nimi naložíme.

 

Místní názvy jsou uváděny s nejlepším vědomím a svědomím, ale transkripce některých názvů má mnoho podob.

 

Záměrně ve svých popisech neuvádím všechna jména a taky proč. Je jedno jestli Petr nebo Pavel, všichni byli senzační a po dobu našeho pobytu vytvořili bezvadnou partu a tímto jim všem za to děkuji.